Cviceni a metody pro rostouci clen i

Důsledkem svalové dysbalance je nerovnoměrné zatěžování kloubů a vadné držení těla, narušení koordinace a vzniku chybných pohybových stereotypů. Biologické základy rychlosti Mezi systémy, které limitují rychlost patří: Nervový systém — jedná se především o rychlost vedení vzruchu, rychlost přenosu informací, řízení nervosvalové činnosti, rychlý sled excitačních a inhibičních stavů aj. V běžeckých disciplínách je např. Fyziologické základy metod strečinku Metody strečinku jsou vypracovány na základě teorie nepodmíněných reflexů založených na mechanismech proprioceptivního čití ve svalech a kloubech. Nárůst svalové hmoty vlivem zvyšující se hladiny testosteronu a estrogenu během puberty chlapci 13—17, dívky 11—15 vede ke zvýšené trénovatelnosti silových komponent rychlosti. Nevýhodou tohoto protahování mj.

Stanovit hranice mezi rychlostí a rychlou silou je velmi obtížné. Stejně tak je úzká návaznost mezi úrovní rychlostních schopností, rozvojem koordinačních schopností a motorickým učením, kde je výsledkem dokonalé zvládnutí techniky sportovního pohybu.

Cviceni a metody pro rostouci clen i Zvyseni clena Londiny

Biologické základy rychlosti Mezi systémy, které limitují rychlost patří: Nervový systém — jedná se především o rychlost vedení vzruchu, rychlost přenosu informací, řízení nervosvalové činnosti, rychlý sled excitačních a inhibičních stavů aj. Svalový systém — jedná se především o vysoký podíl FG vláken a schopnost rychlého střídání jejich napětí a uvolnění, délka svalových vláken a fascií, počet sarkomer a úhel, pod kterým jsou svalová vlákna přichycena na kost šlachou, určitá míra flexibility aj.

Energetický systém — jedná se především o vysokou zásobu kreatinfosfátu CP pro okamžitou resyntézu ATP a částečně i zásobna cukrů glykogen a glukóza. Ovlivnitelnost uvedených faktorů tréninkovou činností není ve většině případů vysoká. Přínos tréninku se projevuje především v optimalizaci činnosti nervových a svalových komponent ve formě zlepšení intramuskulární koordinace a kvalitativních změn metabolických a fyziologických předpokladů.

Druhy rychlosti V literatuře se lze setkat s řadou přístupů k členění rychlosti.

Informace které potřebujete možná najdete zde...

V naší publikaci vycházíme z členění na rychlost elementární a rychlost komplexní. Základ elementární rychlosti spočívá v časových programech cyklického nebo acyklického charakteru, které jsou součástí příslušných motorických programů.

Programy se utváří v průběhu osvojování konkrétní dovednosti. Jsou zautomatizované a stabilní, v CNS uložené v dlouhodobé paměti. Komplexní rychlost se vyznačuje vazbou na ostatní výkonnostní předpoklady je podmíněna fyzickými a psychickými předpoklady a lze ji členit na rychlost reakční, akční projevují se v pohybových výkonech, kdy činnost musí být realizována ve velmi krátkém čase rychlost jednání.

  • TEORIE SPORTU - POHYBLIVOST
  • Zvetsit Clen 8 cm za den
  • Teorie a didaktika sportovního tréninku

Členění komplexní rychlosti Pro tréninkovou praxi je zevšeobecňující pojem rychlost nedostačující. Proto se uplatňuje strukturální přístup, tj. Reakční rychlost Vyjadřuje se časem mezi počátkem působení podnětu a zahájením pohybu. Protože tento čas ovlivňuje celkové trvání pohybu, a proto se reakční rychlost přiřazuje nejen ke koordinačním, ale často i k rychlostním schopnostem.

Podle druhu podnětu a zapojení analyzátoru obvykle reaguje sportovec na akustický startovní výstřeloptický let míčetaktilní zápas judo a kinestetický skoky na lyžích signál.

Rychlost Charakteristika rychlosti V řadě sportovních odvětví je sportovní výkon podmíněn provedením pohybů s vysokou až maximální možnou rychlostí pro daný pohyb.

Při měření reakční rychlosti je nezbytné hodnotit dobu latence časový interval mezi dopadem dráždícího impulsu na receptor a zahájením měřitelné reakce a brát v úvahu schopnost anticipace. Pro tréninkovou praxi má dále význam rozlišení jednoduché a výběrové reakce. Jednoduchá reakce představuje odpověď sportovce na neměnný, přesně určený podnět přesně stanovenou neměnící se pohybovou odpovědí např. Doba od podnětu do začátku pohybu od 0,1 do 0,2 s je ve velké míře podmíněna geneticky.

Výběrová reakce je odpovědí na rozličné očekávané nebo nečekané podněty, na které sportovec reaguje některou ze zvládnutých pohybových dovedností. Může se jednat o pohyb soupeře, let míče, změnu vnějších podmínek apod. Je prodloužena o dobu nezbytnou k rozhodování a výběr řešení a ovlivněna zásobou osvojených pohybových dovedností. Bylo prokázáno, že se zvyšující se výkonností se výběrová reakce na sportovně specifické podněty zkracuje.

Akční realizační rychlost Je výsledkem rychlosti svalové kontrakce a jí předcházející činnosti nervosvalového systému výsledkem je změna polohy těla nebo jeho jednotlivých segmentů. Podle průběhu jednotlivých fází pohybu rozlišujeme acyklickou a cyklickou pohybovou rychlost. Acyklická rychlost jednotlivého pohybu představuje schopnost provést jednotlivý pohyb s maximální rychlostí bez odporu nebo proti malému odporu např.

Základ acyklické rychlosti tvoří hlavně rychlost svalové kontrakce, a proto se v jejím tréninku využívají metody rozvoje rychlé síly, především metodu rychlostní, balistickou a plyometrickou.

Cyklická rychlost komplexního pohybového projevu je charakteristická opakovaným nepřerušovaným prováděním určitého strukturálního celku cyklu vysokou frekvencí. Má nejčastěji podobu lokomoční rychlosti. Cyklická rychlost se dále člení na akcelerační rychlost, frekvenční rychlost a rychlost se změnou směru.

Akcelerační rychlost Fáze zrychlení je Cviceni a metody pro rostouci clen i pro zahájení jakéhokoliv rychlého pohybu. Dynamický průběh a doba trvání fáze zrychlování pohybu je podmíněna velikostí vnějšího odporu a dále skutečností, kdy má být podle požadavků sportovní disciplíny dosaženo maximální rychlosti při sprintu, rozběhu skokana do dálky apod. Frekvenční rychlost Chápeme ji jako rychlost opakujících se pohybů rychlost střídání kontrakce svalových skupin za jednotku času.

V běžeckých disciplínách je např.

Flexibilita pohyblivost Charakteristika flexibility Již z názvu kapitoly je zřejmá terminologická nejednotnost, projevující se používáním pojmů pohyblivost a flexibilita jako synonym. V této knize budeme používat obou pojmů. Flexibilita se vztahuje k rozsahu pohybu v určitém kloubu nebo kloubním systému.

Rychlost se změnou směru Je rychlost, která závisí především na koordinaci a na úrovni pohybových dovedností. Je využívaná spíše ve sportovních hrách. Trénink rychlosti se změnou směru tvoří nezastupitelnou část základní etapy sportovního tréninku. Agility představuje specifickou formu lokomoční rychlosti.

Agility lze charakterizovat jako schopnost rychle reagovat na různé podněty, provádět rychlé pohyby celého těla se změnou rychlosti a směru prudce zrychlovat a zastavovat.

Jde o schopnost vykonávat pohyby v plném kloubním rozsahu. Na rozsahu pohybů se podílí několik činitelů anatomické zvláštnosti stavby kloubu síla svalů zajištující pohyb v kloubu napětí, resp.

Současně bývá zdůrazňován aspekt udržování a kontroly správné pozice těla rovnováhy při pohybu. Agility je nejčastěji využívaná ve sportovních hrách. Konkrétně se jedná o rychlý start z různých poloh a po různé předchozí činnosti zastavení, obrat…rychlá lokomoce běh, cval… vpřed, pozpátku do různých směrů spojená s rychlými, výbušnými změnami směru a rychlosti pohybu.

Pro diagnostiku agility se používá řada specifických testů jako T-testIllinois agility test, Zig Zag test apod. Rychlost jednání Chápeme ji jako schopnost k zahájení rychlé pohybové realizace, závislé v značné míře na psychických a neurobiologických řídicích systémech. Metodika tréninku rychlosti Díky vysoké genetické podmíněnosti patří ovlivňování rychlostních schopností k nejobtížnějším tréninkovým úkolům. Důležité pro trenéra je vědět, že uvedené druhy rychlosti jsou vysoce specifické.

  1. Но Николь знала, что точного ответа на ее вопрос не .

To především znamená, že vysoká úroveň jedné rychlostní schopnosti nemusí automaticky znamenat vysokou úroveň ostatních druhů rychlostních schopností a že trénink rychlosti se musí rovněž zaměřovat na pohyby specifické pro konkrétní sportovní výkon. Tyto skutečnosti je nezbytné respektovat v zaměření a obsahu sportovního tréninku. Pro efektivitu tréninku je dále důležitá vysoká motivace a koncentrace.

Cviceni a metody pro rostouci clen i Velke velikosti penisu.

Trenér by měl rovněž vědět, že se jedná o dlouhodobou záležitost a že je důležité zahájit trénink v žákovském věku, kdy se nacházejí příznivé podmínky pro jejich stimulaci.

U sportovců, kteří již trénují delší dobu, však může dojít ke stagnaci dosažené úrovně rychlosti tzv. Rychlostní zatížení vymezují tyto charakteristiky: Intenzita cvičení Příslušný pohyb je třeba provádět kontrolovaně, přičemž intenzita cvičení musí být maximální nebo submaximální.

Trvání cvičení Je vymezeno počátkem a okamžikem poklesu maximální rychlosti intenzity prováděného cvičení. Jedná se o interval do 10 15 s, výjimečně delší Cviceni a metody pro rostouci clen i ve sportovních hrách, kde je lokomoce spojena s dalšími pohyby. Udržuje svalovou rovnováhu a zabraňuje svalovým dysbalancím. Zlepšuje držení těla, zabraňuje vzniku chybných postojů a poloh… Biologické základy flexibility Mezi hlavní faktory ovlivňující flexibilitu patří: Tělesná stavba konstituce -konstituce kloubních spojení, anatomická konstrukce kloubu vlastnosti vazů, šlach, kloubních pouzder -vlastnosti kosterních svalů a fascií — napětí svalů úroveň jejich elasticityrozložení svalové a fasciové tkáně, svalová rovnováha, hypertrofie svalů, reflexní aktivita svalu.

Dostatečná síla svalů vykonávajících pohyb v kloubu, která je potřebná pro stanovenou pohybovou činnost, svalová rovnováha. Řízení a regulace pohybu souhra agonistů, antagonistů a synergistů. Individuální stav sportovce věk, pohlaví, výskyt dysbalancí, psychický stav, zdravotní stav, únava.

Teplota okolí, denní doba… Dále uvedeme informace o svalovém napětí a svalových dysbalancích, které jsou pro flexibilitu a její trénink důležité. Svalové napětí Každý sval je i kromě volních kontrakcí i v klidu ve stavu určitého napětí.

Tento trvalý klidový stav označujeme jako klidový svalový tonus, který zajišťují a řídí proprioceptivní míšní reflexy. Pro jeho udržování je důležitá senzitivní inervace z okolí kloubů. Svalový tonus zabezpečuje držení těla a jeho částí, nevyvolává únavu a není energeticky náročný. Klidový svalový tonus není stále stejný, je nižší ve spánku a při zahřátí svalstva.

Nízký svalový tonus je základem rozvoje pohyblivosti a úspěšnosti protahovacích cvičení a je možný jen při uvolnění svalů. Zvýšený klidový svalový tonus a s ním spojená ztráta elasticity svalových vláken a také nadměrné zapojování do pohybových programů je naopak typické pro zkrácené svaly. Svalová dysbalance Jestliže agonisté a antagonisté nejsou ve vzájemné rovnováze, nastává stav svalové dysbalance.

K narušení rovnováhy dochází mezi zkrácenými svaly a oslabenými svaly často opakujícím se tréninkovým a soutěžním zatížením bez dostatečné kompenzace a vede ke snížení funkčnosti především zatěžovaných svalů.

GEOGRAFIE • SPORT • INFO

V případě nerovnováhy mají vždy převahu svaly tonické na úkor aktivity svalů fázických. Důsledkem svalové dysbalance je nerovnoměrné zatěžování kloubů a vadné držení těla, narušení koordinace a vzniku chybných pohybových stereotypů. Prevence vzniku svalových dysbalancí a jejich odstraňování je jedním z důležitých úkolů kondičního tréninku. Vyrovnávání rozdílu mezi zkrácenými svalovými skupinami a oslabenými svaly pomocí cvičení zlepšujících flexibilitu a pomocí posilovacích cvičení usnadní odstraňování chybných pohybových návyků a technických nedostatků.

Nejčastěji dochází ke zkrácení poměrně silných svalů, jejichž antagonisté mají tendenci k ochabování. Stanovení úrovně flexibility jednotlivých svalových skupin je důležité pro odhalení nedostatků v kloubním a svalovém systému.

Cviceni a metody pro rostouci clen i Recenze pro zvyseni clena cviceni

Pro individuální vyšetření svalového aparátu musí trenér zvládnout základy jednotlivých testovacích cviků pro sledovaný okruh svalových dysbalancí. Nejčastěji se podle specializace sportovního zaměření soustředíme na posouzení dysbalancí v oblasti hlavy, krku a horní části trupu, v oblasti Cviceni a metody pro rostouci clen i a dolní části trupu a v oblasti dolních končetin.

V tréninkové praxi to znamená věnovat pozornost především svalům lýtkovým, ohýbačům kyčlí, svalům zadní strany stehen, vzpřimovačům vycházejícím z bederní páteře, prsním svalům, hlubokým svalům šíje a dalším. Naproti tomu oslabené bývají zevní a vnitřní hlava čtyřhlavého svalu stehenního, hýžďové svaly velký sval hýžďovýpříčné břišní svaly a další. Druhy flexibility Flexibilitu můžeme rozdělit z různých hledisek.

Obvykle se vzhledem k zaměření nebo způsobu provádění rozlišuje flexibilita: Obecná a speciální. Aktivní a pasivní. Dynamická a statická.

Obecná flexibilita se vyznačuje normální úrovní pohyblivosti v kloubních systémech důležitých pro provádění běžných pohybových činností. Udržení její úrovně je jedním ze základních cílů sportovní přípravy u všech sportovních disciplín. Příprava pak musí být zaměřena na dosažení vyšší úrovně v kloubních spojeních, která hrají důležitou roli v konkrétním sportu.

Tento stupeň pohyblivosti pak označujeme jako speciální flexibilitu. Ta umožní ekonomické provádění pohybů sportovní gymnastika, plavání, sportovní chůze… a je jednou z podmínek dosažení vysoké sportovní výkonnosti.

Pro sportovní praxi je dále důležité rozlišovat flexibilitu aktivní a pasivní. Pasivní flexibilita je charakterizována největší amplitudou pohybu, která byla dosažena za spoluúčasti vnější síly působením přídavné zátěže, spolucvičence nebo vlastní silou cvičence, která byla vyvinuta jinou částí těla. Rozsah pasivní flexibility je vždy větší než rozsah flexibility aktivní. Aktivní flexibilita je charakterizována rozsahem pohybu, kterého cvičenec dosáhne volní svalovou kontrakcí vnitřními silami bez vnější pomoci.

Aktivní flexibilita závisí na vyvinutí síly agonisty a na současném uvolnění antagonistů svalů, které mají být protaženy. Aktivní flexibilita může být statická nebo dynamická.

8. Rychlost

Dynamickou flexibilitu charakterizuje krátkodobé dosažení krajní polohy švihovým pohybem. Naopak statická flexibilita je spojena s pomalým pohybem a setrváním v krajní poloze po delší dobu.

Metodika tréninku flexibility, metody strečinku Rozvoj a udržování flexibility je nedílnou součástí tréninkového procesu. Flexibilita je poměrně snadno trénovatelná a její trénink je zaměřen především na: Zlepšení elastických vlastností svalstva a svalově fasciového systému. Optimalizaci inter a intramuskulární koordinace svalových skupin agonistů, synergistů a antagonistů. Rozvoj požadované úrovně svalové síly, aby mohl být plně využit prostor, ve kterém má dojít k pohybu v daném kloubním spojení.

Optimální míra rozvoje flexibility se liší pro každého jednotlivce a pro každou svalovou skupinu. Trénink flexibility proto musí mít individuální zaměření a měl by tvořit samostatnou část tréninku se specifickým přizpůsobením. Ukazuje se, že nejlepších výsledků se dosahuje prováděním kombinace cvičení uvolňujících a protahovacích, ev. Posilovací cvičení jsou především zaměřena na svalové skupiny s převážně fázickou funkcí zajišťující provedení pohybu v potřebném kloubním rozsahu, které se mohou nedostatečně zapojovat do pohybových vzorců.

Vlastnímu posilování předchází uvolnění a protažení antagonistických svalových skupin, které umožní provést pohyb v potřebném kloubním rozsahu. Cílem posilování je zvýšit funkční zdatnost svalů, udržet funkčnost podpůrně pohybového systému a podporovat optimální držení těla. Při cvičení využíváme zejména pomalých kontrolovanýchvedených pohybů proti přirozenému odporu gravitace; náročnost cvičení zvyšujeme jen pozvolna. Pozornost věnujeme správnému dýchání, dech nikdy nezadržujeme.

Cviceni a metody pro rostouci clen i zvysit muzsky clen Je to jako

Posilovací cvičení musí převažovat u hypermobilních sportovců, tj. Uvolňovací relaxační cvičení jsou vždy zaměřena na vybranou pohybovou oblast s cílem dosáhnout uvolnění protahovaných svalů, rozhýbání příslušných kloubních spojení a kompenzaci vznikajících dysbalancí. Jak již víte, pro rozvoj pohyblivosti je základem nízký svalový tonus.

Cílem je proto dosáhnout co největšího uvolnění svalu optimální reflexní aktivity. Jednoduchými cvičeními jsou uvolněné pohyby končetin a trupu — protřepávání, kroužení, kývání.

Teorie a didaktika sportovního tréninku

Podstatou relaxačních cvičení je jejich vědomé řízení a ovládání zaměřené na optimální reflexní aktivitu a dosažení krajních poloh.

Protahovací cvič en í uplatňujeme nejlépe po dostatečném uvolnění svalů a kloubů. Po dosažení krajní polohy se v kloubech protahuje svalová Cviceni a metody pro rostouci clen i vazivová tkáň a stimuluje flexibilita. Cvičením cíleně ovlivňujeme délku svalu zejména tonických svalových skupin s tendencí ke zkrácení.

Metody tréninku flexibility se člení na statické a dynamické a dále se zohledňuje, zda jde o cvičení aktivní s využitím kontrakce agonistůnebo pasivní s využitím gravitace, hmotnosti segmentů vlastního těla, partnera apod. Pro tréninkovou praxi má zásadní význam členění metod tréninku flexibility na statické a dynamické: Dynamická cvičení — dosažení krajních poloh švihy nebo hmity provádí se měkcetj.

Statická cvičení strečink — pomalé uvědomělé protahování svalů s výdrží v krajních polohách kloubního rozsahu nebo blízko těchto poloh obrázek Obrázek Zařazení strečinku v rámci členění protahovacích cvičení www. Pohyb začíná rychlým a krátkým svalovým stahem, který je v krajní poloze zastaven mohutným stahem antagonistů. Dochází při něm ke krátkodobému protažení svalové tkáně. Vzhledem k tomu, že pohyb je švihový a rychlý, je velmi snadno aktivován napínací reflex.

Náplň vytvářejí cviky švihové gymnastiky zaměřené především na horní a dolní končetiny. Jejich objem postupně narůstá až na 10—15 opakování v sérii a počet sérií na 3—5. Tento způsob můžeme použít k rozvoji flexibility v souladu s požadavky všech sportů. Nevýhodou tohoto protahování mj. Přesto, že je tento způsob rozvoje dostatečně efektivní, je zde značné riziko poškození kloubních struktur a vzniku lokální hypermobility při nadměrném zatěžování.

Statická cvičení strečink Pomalé protahování s výdrží nebo-li strečink se stalo nejčastěji používanou metodou.

Základem strečinku jsou techniky, při kterých dochází k pomalému protažení svalu se statickou výdrží v koncové poloze. Touto metodou se jednak posilují svaly, které pohyb provádějí a jednak dochází k protažení jejich antagonistů.

Tato metoda je pro protažení svalů nejméně účinná a při nesprávném používání může vést až ke vzniku mikroruptur ve šlachách a svalových tkáních z důvodu existence strečového reflexu. Aktivní statická cvičení klasický statický strečink Při použití této techniky je protažení svalu zajištěno setrváním v krajní poloze.

Je nutné, aby protahovaný sval nebo skupina svalů byla v relaxovaném stavu. Tomu napomůže psychická koncentrace na protahovanou oblast a hluboké dýchání s prodlouženou výdechovou fází, které má inhibiční vliv na svalové napětí. Pasivní dynamická cvičení Tato metoda je obdobou aktivních dynamických cvičení s tím rozdílem, že krajní polohy se dosahuje pomocí partnera. Používáme rytmické hmity s rostoucí amplitudou pohybu.